Průvodce světem dýní: Jak vypadají, na co se hodí a jak je skladovat

Foto: Shutterstock

Správně skladované plody vydrží měsíce. Dejte ale pozor na to, jak s nimi nakládáte. I když působí robustně, potřebují "něžné" zacházení. Dbejte na to, aby se navzájem nedotýkaly. Jsou opravdu velmi citlivé na oťuky, takže je s nimi potřeba nakládat stejně opatrně jako například s hruškami.

Dýně uložte na místo, kde nemrzne. Teplota na zrání by se měla pohybovat od 10 do 18 °C, ale zvládnou i pokojovou teplotu do 20 °C. Plody se dají třeba zavěsit do tašek. V nouzi největší je dejte jednoduše do kouta místnosti a podložte slámou nebo kartony. Jediným nebezpečím je vysoká vlhkost, při které by mohly začít plesnivět. Ideální vlhkost se pohybuje mezi 50 až 75 procenty.

Foto: Shutterstock.com

Tuhle dýni rozpoznáte snadno, má hruškovitý tvar, čistou světle béžovou barvu a na svou velikost je poměrně těžká. Řadí se mezi nejekonomičtější druhy, protože většinu z plodu tvoří dužnina, ne semena. Je poddruhem muškátové dýně. Je mírně nasládlá, jemně aromatická a voní i chutná lehce po másle. Má světle žlutooranžovou tvrdou a matnou slupku a sytě žlutou až oranžovou dužinu. Že je zralá, poznáte podle zdřevnatělé stopky.


Tato dýně je vhodná do polévek, jako příloha k drůbeži, zvláště ke kuřecímu masu, do těstovinových i míchaných zeleninových salátů, vynikající je grilovaná nebo pečená. Také z ní můžeme připravovat sladké dezerty, kompotovat ji, vařit z ní marmeládu nebo ji nakládat do octa jako okurky. Máslová dýně je ze všech dýní nejsladší a nejsnáze stravitelná, i proto je vhodná jako jedna z prvních zelenin pro miminka. Před přípravou ji oloupejte, podélně ji rozkrojte a lžící vydlabejte jaderník i se semínky.

Foto: Profimedia

Pochází z Nové Anglie, jméno má ale z Japonska, kde je velmi oblíbená. Koupit ji můžete nejen na farmářských trzích, ale už i v každém supermarketu. Ne nadarmo se jí přezdívá dýně labužníků. Má jemnou sladkou oříškovou chuť a díky slabé slupce není třeba ji před úpravou loupat. Existuje několik odrůd. U nás je nejznámější červené Hokkaidó, přezdívané také kaštanová dýně. Má v kuchyni rozmanité využití.

Lze ji zpracovávat do polévek, omáček, marmelád, buchet, nádivek, jako samostatný grilovaný pokrm, přílohu v různých variacích, součást zapékaných jídel, rizota atd. Před použitím je třeba odstranit semínka a vlákna, slupka při vaření nevadí, krásně totiž změkne. Pozor ale – nesmí se převařit. Hokkaidó je chutnou náhražkou nezdravých příloh či jako hlavní přísada do skvělých krémových polévek a omáček. Pro nízký energetický obsah, vysoký obsah vlákniny a detoxikační účinky je dýně Hokkaidó velice vhodná i jako součást jídelníčku při redukční dietě.

Foto: archiv

Poněkud neobvyklý název dostala tato z Japonska pocházející tykev podle charakteristické dužiny, která s přibývající zralostí vytváří špagetovitá vlákna. Plody jsou dlouhé 20 až 30 cm a mají vejčitě oválný tvar a dorůstají asi do 3 kg. Na povrchu může hýřit různými barvami, od okrové až po oranžovou či "zeleně žíhanou". Slupka je tuhá a pevná, tepelnou úpravou se nerozpadá.


Dužnina je jemná, nitkovitá, po uvaření se jednotlivá vlákna ještě více oddělí jedno od druhého a jsou potom výraznější. Tyto tykve se vaří nebo pečou v celku, doporučovaná doba se proto pohybuje od 20 do 50 minut (v závislosti na velikosti dýně a způsobu vaření).


Podávat ji můžete stejně jako pravé špagety s rajskou omáčkou a posypanou sýrem. Těstoviny totiž skvěle nahradí. Výhodou ve srovnání s klasickými "nudlemi" je její nízká kalorická hodnota. Navíc je lehčí a stravitelnější. Dužinu ale můžete i různě zapékat se sýry, vajíčkem, kořením.

Foto: Shutterstock

Tahle dýně s výrazným žebrováním má sytě oranžovou, kvalitní a hutnou dužninu. Má výrazné aroma, jemnou, lahodnou chuť. Hodí se k zapékání, na polévky, do orientálních pokrmů a dušených zeleninových směsí, ale i do kompotů. Tenhle druh je ale výborný i za syrova.